Standa Soukup

MŮJ ŽIVOT

 

Z jednoho pohledu by se můj život dal rozdělit na tři třetiny. Zkusím si tedy pro svoje vyprávění občas vypůjčit hokejovou terminologii.

K zápasu jsem nastoupil v základní sestavě v týmu Domácích. Rodiče, sestřička a já jsme utkání zahájily v poměrně vlažném tempu. Ostatně rodinná fotodokumentace z dětství celkem přesvědčivě dokládá, že jsem se věnoval většinou zevlování po bulvárech socialistické Litomyšle, případně jsem o prázdninách příjemně lelkoval na místní plovárně. Soupeř – tým Devils – nastoupil k utkání jako obyčejně výborně připraven, a to především po taktické stránce. Nechal nás hrát „svoji hru“, přitom si systematicky oťukával silné, ale především slabé stránky našeho herního projevu.
Musím přiznat, že díky své téměř dokonalé schopnosti „číst hru“, nás Soupeř dokázal zahnat do úzkých, a to především v závěru první třetiny. Když to mezi rodiči navíc začalo značně skřípat, v našem týmu se začala panovat nejistota a napětí. Do druhé třetiny jsem už nastoupil v týmu zámořských Ikarus Flyers , kteří mě draftovali na gymnáziu. Trenéři Morrison, Cannabis a Gnosein mi naordinovali poměrně jednoduchou taktiku „nevaž se a odvaž se“, kterou jsem rád přijal za svou. Byv jsa ujištěn, že na konečném výsledku zápasu stejně nezáleží a že Soupeř ve skutečnosti zápas také jen předstírá, začal jsem naplno svoji „exhibici“. Celkem nevydařenou. Nejen, že mi na jejím konci Soupeř držel nůž na krku, aniž by zbožňovaní trenéři hnuli brvou. Navíc jsem musel po obdržení osobního trestu na zbytek druhé třetiny z (k) ledu. Asi až příliš metafor pro nezasvěcence… Řečeno poněkud civilněji, období mezi 15. a 20. rokem života bylo plné hledání a experimentů. Tehdy jsem poprvé slyšel o křesťanství. Mnohem víc mě ovšem přitahoval mysticismus a okultismus. Nechtěl jsem se totiž vůbec slyšet o exkluzivitě a závaznosti křesťanství, stejně jako o životě z víry. Byla to pro mě tehdy nepochopitelně úzká cesta, na které bych se musel vzdát svojí tehdejší svobody. Zdánlivé svobody.


Jak jsem totiž sám důkladně poznal během dvou let strávených v kleštích psychózy a cca. 10 měsících strávených v psychiatrických léčebnách, sex, drogy a rock’n’roll mně sice pomohli pootevřít dveře na „druhou stranu“, tam ale čekala samota, šílenství a smrt. S cejchem zkrachovance (zámořské angažmá se nevydařilo, drogové skandály – naděje zklamány, bulvár si na mě prostě smlsnul) jsem nastoupil do závěrečné třetiny. A tady asi hokejové metafory definitivně vezmou za své.

Začal jsem chodit s Martinkou, hrát bigbít a učit angličtinu. Moje dívka a kapela pro mě hodně znamenaly, zároveň jsem čím dál víc cítil tíseň a napětí, které mi přinášelo vědomí izolace od duchovního rozměru života. Nemluvím o okultním duchovnu, od toho jsem se odizoloval zcela programově po neblahé zkušenosti z adolescence. Žil jsem poměrně dlouho ve skrytém napětí mezi povědomím o Bohu a rozhodnutím cele se mu vydat. Několikeré polovičaté pokusy většinou narážely na moji pyšnou povahu, nebo na neochotu podřídit všechno v životě Bohu jako Pánu. V říjnu 2001 se stal zázrak. Pán Bůh mi otevřel oči k životu z víry. Pomohl mi vidět sebe sama jako Jeho dlužníka, který se v mnohém co považoval za NEJ chronicky míjel cílem. Dlužníka, který sice nemá čím zaplatit, ale kterému Bůh sám v Ježíši Kristu nabízí porozumění,odpuštění a přijetí. Co jsem tak dlouho neuměl a nechtěl pochopit rozumem mi daroval ve víře. Díky tomu můžu poznávat, kdo opravdu jsem, víc rozumět sobě i druhým. Můžu mít sebe i druhé rád.Můj život tím dostal nový směr a cíl.

Po cestě nsledování Krista jdeme s Boží pomocí společně s manželkou a dvěmi úžasnými dětmi...

  

penzion Brno