Matyáš Hájek

MŮJ ŽIVOT

Nestihl jsem se stát rebelem. Moje cesta byla jiná a nic na tom nezměnila ani puberta, ani čas, kdy jsem na zkušenou vyrazil do Skotska a Ameriky, ani další život.

 Brno (rodiče)

             Většinu dětství jsem strávil v Brně mezi paneláky. Celé sídliště naštěstí stálo na vrcholku zalesněného kopce, takže hned za barákem jsem mohl vyrazit do „divočiny“. Typicky panelákový život se skládá ráno ze školy nebo práce a odpoledne z koníčků. O víkendu se pak jezdí na chatičku – v našem případě za babičkou na venkov. V tomhle tempu mohl můj život plynout ještě spoustu let. Tak tomu ale nebylo. Rodiče uvěřili v Boha, když mi bylo sedm let, což změnilo nedělní rána, ale i jejich výchovu a tím i celý můj dětský svět. Nebyl jsem z toho právě nadšen, ale co jsem s tím mohl dělat?              Už v dětství jsem se skoro dostal ke kytaře – dokonce jsem už stál před učitelkou a stačilo zazpívat jen tu nejstupidnější písničku, abych mohl být zařazen mezi její žáky. Strašně jsem se ale styděl a byl jsem odhodlán se raději rozbrečet, než vydat jedinou hlásku. Tak jsem si na kytaru sáhl až někdy v šestnácti jako samouk.


Spálenec (Přemek)

             Děti, které se narodí do křesťanské rodiny ze začátku nemají moc na výběr, ale v pubertě je dost příležitostí dát to rodičům sežrat a jít vlastní cestou. Trhl jsem se sice od rodičů, ale jen do jiného křesťanského sboru, kam chodila moje starší sestra a mnohem víc mladých lidí. Až tehdy mi jedna paní položila otázku, jesli já osobně chci dát svůj život Bohu. To byla tak nepříjemná a zvláštní otázka, která šla až do morku kostí. Mohl jsem tam přestat chodit, ale něco mě tam táhlo - cítil jsem že bych tam jít měl. Jednou mě ta otázka už tolik vrtala hlavou, žejsem večer nemohl usnout, dokud jsem se nerozhodl.
             Lidé z toho sboru si jezdili odpočinout do přírody na jeden mlýn. Jezdili nejdřív hlavně na brigádu a později na dovolené, nebo na tábory. Úplně jsme si to tam zamilovali. Naše rodina se tam nakonec rozhodla přestěhovat. Ze sídliště jsme se dostali do úplné divočiny – na osamocený mlýn čtyři kilometry od Vysokého Mýta. Měli jsme tu psa a na chvíli i koně – bylo to ohromně romantické,  pokud jste přehlídli pár drobností – jako že jsme museli spát čtyři v jedné místnosti, pro pitnou vodu se muselo do studánky s kanystrem a do školy se chodilo pěšky několik kilometrů bez ohledu na počasí. Dodnes dost dobře nedokážu vysvětlit, proč jsme se tam přestěhovali:)
             Jednotlivá stěhování rozdělila můj život na několik etap a v každé z nich se objevil nějaký člověk, který mi hodně změnil život. V době Spálence to byl Přemek – pořádal různé víkendové akce na Spálenci a já si je šíleně užíval. Pubertální kluk se totiž hledá a nepotřebuje vyřešit nic menšího, než smysl života. Pomoct mu nelíp může právě mnohem starší a moudřejší „puberťák“.

Vysoké Mýto (Jana)

             Pak se nějak pokazily vztahy s majiteli mlýna a my se museli stěhovat – nešli jsme ale zpátky do Brna – v Mýtě už jsme našli domov. Tak jsme se přestěhovali do centra Vysokého Mýta. Náš nový dům nebyl větší ani novější a rozhodně ne stabilnější. Zahrada ale končila městskými hradbami, ze kterých byl nádherný výhled na domky pod ní, řeku a kopce v dálce. Tam jsem často sedával s čajem a knížkou.

             Jana mě vyléčila z puberty dávkou zodpovědnosti – stal jsem se taky vedoucím mládeže a zůstal jsem jím dalších asi šest let – nejdřív v Litomyšli a pak v Mýtě v Sosce (http://cb.cz/vysoke.myto/ mladez/mladez.htm). Kdybych Janu nepotkal, možná bych nikdy nezačal tolik číst, neměl bych zkušenost s vyučováním a tak bych se třeba ani nestal učitelem, nestudoval bych angličtinu a tak bych třeba ani neodjel do Ameriky, možná bych nehrál na mládežích na kytaru a nezpíval a tak bych se nedostal k Blabům… kdyby ? :)


Vysoké Mýto II (Hanička)

             Zase jsme se přestěhovali- chtělo to změnu – nějaký dům, co nehrozí zřícením. Až na vyjímky jsme ale dál zůstali v Mýtě. Tou vyjímkou myslím více než čtvrtletní pobyt v Americe. Po návratu jsem pustil vedení mládeže, abych se mohl víc věnovat hudbě. Přivezl jsem si s sebou svoji Čokoládu, jak říkám kytaře, která přesně tak voněla, když jsem ji kupoval. Taky jsem ve státech získal drzost druhé vyučovat angličtinu a začal se ze mně postupně stávat učitel.
             Jak jsem ale dostudoval hned jsem s přestěhováním do Brna změnil i profesi na programátora a grafického designera (www.designhajek.cz).

penzion Brno